Jdeme "zatáhnout" - Svatba Eliška & Jan Koszty

Přípravy na tuto akci započaly již na začátku měsíce května. Domluvili jsme se, že připravíme papírový domeček, který bude zapálen a novomanželé jej budou muset uhasit. Na pravidelné čtvrteční brigádě jsme tedy zhotovili krásný exemplář rodinného domu (vycpaný senem, novinami, součky a kartonem) a dále také speciální proudnici, určenou pro hašení ohně nevěstou.

Dále bylo nutné připravit hadici, na kterou se zavěsily různé dětské oblečky, hračky a jiné předměty, které zapůjčili manželé Šlechtovi a Růžičkovi. Navazování se zhostily hasičky sboru Olešná. Ty také vyzdobily "kozu", určenou pro řezání dřeva a v neposlední řadě také chomout, zapůjčený Luckou Křikavovou.

Jako poslední jsme si zapůjčili velký svazek klíčů a olověnou kouli, určenou pro ženicha. Na svatbu jsme tedy byli připraveni.

Ve středu, v týdnu před svatbou, nás ženich ještě požádal, zda by mu mohla být zapůjčena hasičská lednice z technické místnosti v hasičárně. Pravidelnou čtvrteční brigádu 26. května jsme tedy strávili vyklízením lednice a jejím následným odvozem k ženichovi a nevěstě. V lednici jsme měli uskladněné také párky, za účelem stravování na brigádách na zpracování dřeva u hasičárny. Ty bylo nutné spotřebovat, protože jsme je neměli kam dát.

Rozhodli jsme se tedy udělat posezení u hasičárny. S využitím přenosné fritézy jsme si párky opekli a chvíli poseděli. Vzhledem ke slunečnému počasí, které celý den panovalo celý den jsme si na vynesených křesílkách hezky vegetili.

Po krásném obřadu, kdy budoucí manžele oddávala starostka obce Lenka Hasmanová a během kterého pršelo manželům štěstí, pokračovalo tradičně gratulování, focení manželů i hostů. Ve chvíli, kdy se fotograf věnoval pouze novomanželům, jsme se šli připravit před vjezd do roubenky.

Překvapení tak na ženicha s nevěstou čekalo hned poté, co vystoupili z vrat. Čekali jsme zde v plné parádě. Nejprve jsme ženicha oblékli do zásahového obleku, následně dostal na krk chomout a na hlavu zásahovou helmu. Bez ženichova povšimnutí jsme mu také na kotník zamkli olověnou kouli. Takto vyfešákovaný Honza musel v náručí přenést Elišku přes vyzdobenou hadici. Jelikož si ani jeden nevšiml připevnění olověné koule, bylo přenesení pro oba oříškem.

Ve chvíli, kdy nevěsta stála bezpečně za hadicí, dostali oba manželé bílé rukavice. Dalším úkolem bylo totiž přeříznutí polena společnými silami. K tomu jim byla zapůjčená neprv tupější pilka. Aby dostali pořádného "kapra" museli se manželé vykoupit lahvinkou něčeho tvrdšího, jak je v takovýchto situacích zvykem.

Tou dobou jsme již podpálili připravený papírový domek, který vzhledem k náplni vzplanul opravdu rychle. Vidina plamenů a shořeného domečku nutila manžele řezat rychleji (musíme se pochválit, důsledná konstrukce domku i s komínem nám vyšla a z komínu se kouřilo).

Manželé se tedy dali do hašení. Honza pumpoval u džberovky a Eliška se speciální proudnicí hasila. Za každý další kýbl vody do džberovky museli manželé zaplatit nějakou tou lahvinkou.

Po zdárném uhašení domku už chybělo jen zbavit ženicha olověné koule. Nevěsta od nás dostala svazek klíčů, aby mohla ženicha osvobodit. Postupem času zjistila, že vybrat vhodný klíč nebude jednoduché. Vykoupila se tedy další lahvinkou alkoholu a obdržela pilku (tedy přesně řečeno pilový plátek, který se do pilky upevňuje). Ani s tím ale Eliška nedokázala Honzu zbavit zátěže a tak se musela vykoupit další, poslední, lahví, aby dostala ten správný klíč.

Následně se již všichni zvaní přesunuli do místní restaurace Pod Lípou, kde je čekal slavnostní oběd. Manželé zde pro štěstí rozbili talíř a poté smetly střepy. Byl rozkrájen nádherný svatební dort. 

V podvečerních hodnách svatba pokračovala volně přístupnou veselicí s hudebním ozvučením od Radka Hasmana. Do pozdních večerních a vlastně až ranních hodin jsme společně s novomanželi oslavovali, tančili, jedli a pili.

Celý sbor dobrovolných hasičů z Olešné přeje Honzovi a Elišce Koszty hodně štěstí, zdraví, lásky a spokojenosti do jejich manželství.

Všechny fotografie ze svatby si můžete prolédnout zde , zde a také zde. 

(Uživatelské jméno i heslo jsou ve všech třech případech "zvonička".)